Dvě teplé zimy (2006/2007 a 2007/2008) za sebou v Česku Čechách (nejsem Česák ale Čech tak žiju v čechách!!!) vyvolaly epidemii varoázy, nemoci, kterou šíří nebezpeční roztoči. Pokud roztoč oslabí jedno včelstvo, zdravé včely z okolí "vykrádají" jeho med a zanášejí si roztoče i do svých úlů. Přinesou si až tisíc roztočů denně, 4 tisíce roztočů zničí chov. Nejohroženější jsou regiony, kde je největší teplo - zejména jižní a střední Čechy. Bránit se lze ošetřováním úlu speciálními léčebnými nátěry.

Neuvěřitelné výsledky s medem měli lékaři z anglického Middlesbrough již před rokem. V tamní univerzitní nemocnici totiž léčili zlatého stafylokoka obyčejným včelím medem. A měli s metodou skutečně dobré zkušenosti, takže se ji snaží rozšířit do celé Británie.

Zlatý stafylokok rezistentní vůči methicilinu (MRSA) ohrožuje tisíce pacientů v celé Británii, kteří jsou nuceni dlouho trávit čas na lůžku v nemocnicích. Experti z James Cook University vyzkoušeli na rány přikládat med a výtažky z chaluh. Účinek byl překvapivě velmi rychlý a silný, takže v univerzitní nemocnici již medovou kúru využívají běžně.

Sterilizované medové náplasti ošetřují zranění a rány, brání stafylokokům v průniku do těla. Chaluhy potom zastavují a absorbují ostatní škodlivé bakterie. Metoda léčby medem pochází od australských domorodců.

Včelí mezera (Bee space) neboli odstup rámků od vnějších stěn úlu a mezi sebou, kterou včely nezastavují, činí 8+-2 mm. Její poznání se připisuje Američanovi Lorenzo Langstrothovi (1810 - 1895). Tato mezera musí být přísně dodržena při konstrukci nástavků, rámků a úlů, vzhledem k manipulaci se včelstvem.

 Přestože mateří mřížka působí v úlu pro včely rušivě, je v mnoha případech její použití pro včelaře výhodné. Pouze u nízkých nástavků jsou ztráty zaplodováním medných plástů malé, takže je možné pracovat i bez mřížky. Mřížka by měla být drátěná a vsazená do rámu, který zaručuje dodržení včelí mezery 8+-2 mm mezi mřížkou a horními i dolními loučkami rámků. Dráty musí být podélně se směrem rámků. Do letního slunovratu by mřížka neměla být níže než na dvou středně vysokých nástavcích, 3 nízkých, případně jednom vysokém u Dadantova systému. Mřížku používáme také do slunovratu při chovu matek při matce. Umožňuje nám sklízení medu výlučně z panenských plástů a získávání druhových medů.

 Při špatném počasí během snůšky stahuje se včelstvo v úlu nahoru, kde je tepleji. Zde zaploduje plástové jádro rozšiřovacího nástavku pro med. Když pak nastane snůška, nemůže ihned tento plod opustit, ploduje více do šíře, místo aby plod byl zatlačen dolů. Včelař má dojem, že včelstvo je zralé pro přidání nástavku, ale ve spodních nástavcích není většinou žádný plod. Je-li v úlu mřížka matka nemůže do vrchních nástavků přejít.

Vysoké rámky vyhovují vzestupné tendenci plodování a proto na počátku plodové hnízdo na něm roste rychleji. To může v teplejších oblastech ovlivnit výnos z časné snůšky, ale také rychlejší rozvoj roztoče Varroa destruktor. Zde velmi záleží na startovním počtu přezimovaných roztočů.. Nízké rámky v plodišti jsou tedy na počátku vývoje, v očích včelařů určitým nedostatkem, který s pokračujícím vývojem ztrácí na účinnosti. V nízkonástavkovém provozu vyrovná prvá záměna horních nástavků, po odkvětu jívy, tento nedostatek a plodování nabývá na rychlosti.

                Podle Bretschka za vznik rojové nálady je zodpovědný pouze stav plodového hnízda. Třídílné, nízkonástavkové plodové hnízdo zajišťuje optimální rotaci plodového hnízda a zamezuje tím napětím ve včelstvu. Tato prevence a zábrana rojení má neméně podstatný vliv na výnos včelstva.

 Izolační schopnost stěny nástavku působí v obou směrech. Zabraňuje proniknutí tepla nebo zimy ven i dovnitř, respektive zpomalení vyrovnání rozdílů. Redukce teplotního rozdílu způsobuje snížené nároků na energii. Čím je však delší a mrazivější zima o to vitálnější včelstvo jde k rozvoji. Včelstvům nesmíme, naším lidským myšlením, ulehčovat přezimování.

                Neobsednuté prostory plodujícího včelstva v nástavkovém úlu nebudou přes den ohřáté sluncem, zvyšují nárok na energii včelstva, který je kompenzován menším plodováním. Širokoprostorově držená včelstva v izolovaných nástavkových úlech mají proto, ve srovnání s neizolovanými, na počátku vývoje méně plodu.

                 Zužování plodujících včelstev v zadem přístupných úlech má proto naopak velký význam. Obecně působí izolace jen při velmi přísném zúžení (jako oblek). Tak byl koncipován kupř. Brennerův nástavkový úl (1968), nověji také způsob včelaření ing. Smělého. V nástavkovém včelařství se nepoužívá, pro pracnost, zúžený nebo omezený prostor.

Maximum plodování (množství plodu) se zpravidla dosahuje v týdnu kolem 21. 6. (letní slunovrat). Letní populační maximum, či max. síla včelstva, se potom dosahuje asi za 2 až 3 týdny a mění se poměr mezi celkovým počtem včel a rozsahem plodu. Optimální sběrací motivace včelstva je pak v období 4 týdnů před dosažením maxima populace, kdy by včelstvo mělo být ve snůšce. To je klasický případ využívání jedné, hlavní letní snůšky na stabilním stanovišti. Maximum populace připravuje zimní generaci včel a má vliv na zazimovanou sílu včelstva, pokud včelař včelstvo neomezí prostorem nebo odebráním zásob.

 Předpokladem silného zazimování jsou 2N, 3 - 4 NN nebo 1N + 1NN u Dadantových typů (Jumbo). Zimní zásoby je možno dodat ihned po vytočení v množství 23 plus -mínus kg. Počátek krmení max. do 3 dnů. Pylové zásoby se přeloží ze spodního nástavku a z okrajů a ihned zakrmí dávkami 3 až 12 kg najednou. Použijeme také uschovaných pylových plástů z jarních přebytků. Nedojde ke stresu a využijeme ještě letních včel. Zimní včely se budou moci zdárně vyvíjet bez omezení jako u člověkem neovlivněného včelstva.

                Při delší přestávce po jarní snůšce, je nutno naši kraňku také dodatečně pokrmovat, nejlépe kaší 1:5, aby se zamezilo přestávce v plodování a dosáhlo velkého maxima.

 Dobře využitá jarní snůška, pokud to počasí dovolí, může být jedině silným přezimovaným včelstvem a jeho létavkami. Včelstvo na počátku jarní snůšky teprve vyrovnává svoji zazimovanou sílu. To platí mnohem více pro studenější oblasti než pro teplejší. K této snůšce patří již ovocné stromy a keře, pampeliška, javor a v teplejších oblastech řepka. Slabá včelstva proto připojujeme k silným. Toto se uplatňuje také u přidávání matek s přezimovanými oddělky na jaře, což je vlastně dvoumatečný způsob nebo zpětné spojování. Výtěžky z této snůšky jsou pak v našich podmínkách minimálně o polovinu vyšší než u dobrých včelstev jednomatečných.

Celkovou zimní spotřebu za období od nakrmení do nové snůšky koncem dubna nebo až v květnu, je nutno rozdělit na dva úseky. Včelstvo v bezplodém stavu, t. j. asi říjen až ledem a ten zbytek, kdy včelstvo ještě nebo už ploduje. Část dodaných zásob, kolem 4 kg, může včelstvo proplodovat ještě v červenci až říjnu. Spotřeba neplodujícího včelstva je malá, max. 7 kg u silného včelstva. Do konce zimy (21. 3.) konkrétně 8 - 12 kg, po teplém únoru více. Spotřeba v časném jaru je odvislá od počasí a stanoviště a může být vyšší než předešlá zimní spotřeba (Liebig 93). 23 kg zásob nutno tedy pokládat u kraňky za průměrné nakrmení vyhovující praxi. Zbytek zásob v plodišti pak také ovlivňuje med, který se nedostane do nástavků pro med.

 Dosažením maxima populace ztrácí kraňské včelstvo svůj optimální sběrací pud. U velmi silných, přezimovaných včelstev (2,5 - 3 kg), s kterými nástavkový včelař využívá jarní snůšku, dochází k vývojovému maximu před letní snůškou. Proto na konci jarní snůšky tvoříme nad nebo mimo včelstva oddělky plodu a včel, které jsou zároveň protirojovým zásahem (zeslabování). U produkčního včelstva dojde k doplnění plodu a vývojové maximum se posune o 3 - 4 týdny. Sběrací motivace se udrží do letní snůšky. Toto je důležité zejména pro kočovníka a včelaře se dvěmi snůškami na stabilním stanovišti.

 Do nástavku dáme nejméně 2, ale max. 4 plodové plásty s převážně zavíčkovaným plodem do středu nástavku. Plásty předáváme obsednuté včelami, ale bez matky ! Tvoříme-li oddělek nad mateřským včelstvem, je možno plásty zbavit včel. Pod oddělek přijde mřížka a včely přejdou k plodu sami. Nástavek vybavíme zásobami (pyl + med) a zbytek po krajích soušemi, příp. mezistěnami ve snůšce. Na okraj přijde rámkové krmítko, ale vždy až po odpojení od včelstva. Přidáváme-li hotovou matku, druhý den nahradíme mřížku mezidnem. Provádíme-li chov v oddělku, probíhá vše až do líhnutí matek nad mřížkou při matce. Oddělky mimo včelstvo musí dostat též vodu nastříkanou do souší.

Přeleták používáme v nástavkové technologii k drastickému zamezení rojení. Včelstvo s rojovou náladou (zakladené mateří misky) se přemístěním úlu nebo nástavků nechá zeslabit přelétnutím zalétaných létavek do slabého včelstva, oddělku nebo jen nástavku s částí nejmladšího plodu. Posílené slabé včelstvo, s malým rozsahem plodu, může ve snůšce přinést nadprůměrný výnos. Přeleták provedený pouze na plod si vychová sám matku. Zeslabené včelstvo ztratí rojovou náladu a většinou samo zničí matečníky. Záměnou slabých včelstev za silné lze vyrovnávat sílu jednotlivých včelstev vzhledem k jednotné obsluze.

Včelařit se dvěma matkami v jednom úle lze u nás převážně provádět jen přezimováním oddělku s mladou matkou v nástavku na mezidně nad produkčním včelstvem. Na jaře po proletu vyměníme mezidno za mateří mřížku. Jde v podstatě o výměnu matky zpětným spojováním až na jaře. V úle při rozvoji plodují dvě matky minimálně do slunovratu, pokud včelař nezasáhne. Na jaře máme stále ještě rezervní matky, dostatek plodu pro další oddělky a létavky přinesou v našich podmínkách nejméně 2x tolik než jednomatečné, dobré včelstvo. Spotřeba zimních zásob je o 1/3 více.

 Moderní produkční chov včel předpokládá pro plodiště 2 nástavky Langstroth a podobné, 3-4 nízké nástavky v = 16 - 18 cm nebo 1 vysoký nástavek s deseti až 12 plásty v = 27 - 30 cm. Dadantovy typy, kupř. úl Jumbo, se zimují s nasazeným jedním nízkým nástavkem, který tvoří komoru pro zásoby. Na plodištní nástavky přijdou pak nástavky pro med. U typu Langstroth a podobných se pak úl skládá v našich podmínkách ze 2N + 1-2N nebo 3NN pro med. Dvoumatková včelstva u nás dosahují výšky kupř. 8NN. Kdo si je nevyrobí sám dnes těžko dostane i zaplatí.

 Včelstvo se rozvíjí podle geneticky dané populační křivky a maximum plodu má, v naší oblasti, kolem letního slunovratu, t. j. 21. 6. V tom je také klíč k silným zimním včelstvům neboť přibližně polovina této síly jde do zimy. Včelstvo, které nevytvoří velké maximum nutno posílit oddělkem se současnou výměnou matky. Stará matka se nevyhledává a oddělek se spojí přes noviny, většinou vždy za dva roky. V rozvoji velkého maxima nesmí v měsících dubnu až červnu bránit malý prostor či mřížka a nedostatek zásob, resp. také příliv potravy z jarních snůšek (nektar a pyl). Pro nástavkové úly jsou vhodné matky šlechtěné pro tyto velké úly u rakouského chovatele Singra.

 Kontrolními pokusy ve Švýcarsku a Německu v létech 1978 - 1992 bylo potvrzeno, že cesta podněcování nikam nevede. Mimo velkého maxima zbývá pouze ještě jenom jedna cesta. Takzvané mezioddělky, vytvořené za účelem odčerpávání v měsíci květnu až červnu k prevenci rojení a prodloužení sběrací motivace u silných včelstev, vytvoří k přezimování zhruba 6 až 10 tisíc zimních, dlouhověkých včel s mladou matkou. Provedeme-li spojení oddělku při krmení, zvětšíme tím počet zimních včel produkčního včelstva a zároveň včelstvo zmladíme matkou nulového stáří. Tento způsob šetří část zásob, které jsou potřeba pro přezimování oddělku.

Již nežijeme v době, kdy se uvažovalo, že výnos z jarní snůšky je závislý na rychlejším jarním rozvoji. Přezimováním "snůškových" včelstev ztratil se význam i takových vlivů, jako je výška plástů, protože jarní, resp. předjarní rozvoj je závislý především na vyzimované síle a jakosti včelstva (výzkum Liebig 95). Chceme-li přesto kompenzovat pomalejší předjarní rozvoj na nízkém plástu, provedeme prvé přehození vrchních 2 NN ihned po odkvětu jívy (výzkum Bretschko 77). Výrazná tendence včelstva plodovat vzhůru vyrovná i tento "údajný" nedostatek nízkého plástu. Předčasné maximum má naopak vliv na využití letní snůšky a zde je pak v nevýhodě vysoký plást při zeslabování. Potřebuje oddělkový úl, neintegrovaný chov matek atd.

Mimo výkonu kladení matky je to dále: plodový rytmus neboli periodika kladení, motivace včel pečovatelek, rámcové podmínky v úle diktované velikostí plástů jakož i objem úlu (Böttcher, Bretschko) a snůšková zóna (výšková poloha a nabídka snůšky). Plodový rytmus je ovlivňován tepelným a vegetačním průběhem roku. Včelstvo od včelstva má velké rozdíly v plodovacím rytmu, které mu, jako druhu, umožnily přežití. Proto vyrovnávání resp. posilování nepřináší vždy očekávaný úspěch. Pro biologicky správné vedení včelstev je důležité, časově správné rozpoznání stavu vývoje k provedení našich opravných zásahů.

 Evropský včelař se musí vyrovnat převážně s dvěma snůškovými zónami, t. j. časně jarní snůškovou zónou do 600 m/moř. a letní snůškovou zónou nad 600 m/mořem. Pozdní snůšková zóna, t. j. jedle a vřesoviště se vyskytuje jen ojediněle. Mít stejná snůšková včelstva pro všechny typy těchto oblastí nelze. Kraňské včelstvo po dosažení svého populačního maxima rychle ztrácí svoji sběrací schopnost. Přemísťování včelstev z jedné snůškové zóny do druhé způsobuje vždy stresové situace. Vývoj včelstva v letní snůškové zóně je vždy klidnější než v časně jarní (Bretschko). Teplotní rozdíly 2 až 3o C zde hrají velkou roli. V časně jarní zóně jsme v některých létech překvapeni explozivním vývojem a zásah před plodovým maximem přichází někdy příliš pozdě.

  Zimní (do 21.3.) a předjarní výchova včel potřebuje mimo glycidových zásob také bílkoviny. Část jich je uložena v tukových tělíscích zimních včel. Pro větší jarní rozvoj je však potřeba pyl. Přírodní včelstvo jej mělo v zásobách v podobě překrytých věnců medem a když postupovalo vzhůru za zásobami, tak jej tam vždy nacházelo. Přebytky pylu zejména v měsíci květnu, pokud má včelstvo dostatek prostoru, ukládá vedle a pod plodové hnízdo a nikdy je nepřemísťuje. Proto před zakrmením na zimu je musíme přemístit nahoru, do budoucích zimních zásob, kde je včelstvo v předjaří nalezne. Rovněž neponecháme pylové plásty jako krycí a okrajové, kde by mohly zplesnivět. Pak ihned krmíme většími dávkami. K zimování použijeme také pylové plásty získané při vytáčení nebo získané a uložené z jarních přebytků.

Na jednotlivých včelích stanovištích většinou nebývá zvláštní prostor pro tyto účely. Znalost, že zavíječ voskový nesnáší průvan a příliš větrané prostory, nám dovoluje skladování v nástavkových komínech přímo na včelnici. Takovéto plásty vlhké od medu se na jaře nejlépe přidávají opět do včel. K tomu potřebujeme mezidna s dvojitou síťovinou nebo kočovná síta stejného provedení. Na dno přijde jedna, pak nástavky s vloženými plásty a úplně navrch druhá včelotěsná, propustná přepážka. Víko musí být rovněž odvětrané, aby mohl komínem proudit vzduch !

 Pro některé úlové systémy (2 druhy rámků) je někdy výhodnější tvorba smetenců než oddělků. Jinak pro tvorbu smetenců výhodně využíváme medníkových včel i z více včelstev při medobraní. Předností je speciální rojáček, který má jednu boční stěnu z mateří mřížky a k ní přiléhající otevíratelnou kapsu, do které smetáme nebo sklepáváme včely. Smetenec je pak jednoduchým způsobem bez matky, která případně zůstane na mřížce. Příkladem je německý rojáček "Ruck - Zuck", který je tam v prodeji. Další postup je běžný - vážením asi 2 kg včel, matka v klícce pod uzávěrem těsta a dávka cukrového roztoku 1:1. Po dvou dnech uchování v temnotě sklepnout do nástavku s vystavěnými mezistěnami a většinou krmit.

Vyrojené včelstvo, které v podstatě ztratilo část svého maxima, bylo by slabé pro zazimování, zejména chceme-li využít příští jarní snůšku. Roj proto můžeme usadit na vyrojené včelstvo na mezidno do nástavku s mezistěnami, jako další neplodový oddělek a později opět spojit s vyrojeným včelstvem. Chceme-li využít ještě stávající snůšku, je lépe roj usadit do nástavku na dno vyrojeného včelstva a přes mřížku nadstavit nástavky s medem a zcela navrch plodiště vyrojeného včelstva. Zbylé létavky původního včelstva posílí létavky roje. Matečníky zlikvidujeme nebo u dobrého včelstva (do 7 nasazených matečníků) použijeme.

  Od doby, kdy teploty v zimě na počátku února vystoupí na asi +60C, započne matka klást. Počáteční výkon kladení je nepatrný, ale přesto stoupá až k vysokému výkonu v měsíci květnu, kdy matka klade až přes 2.000 vajíček za den. Do květu jívy dochází k většímu odchodu zimních včel, takže včelstvo slábne. Vyrovnání zazimované síly včelstva nastává asi v květu třešní a síla stoupá dále až asi do konce června, kdy dosahuje maxima populace. Vlivy, které ovlivňují plodování jsou vnitřní: přezimovaná síla, zdravotní stav, genetické vlohy a zásoby pylu v úle. Vnější: teplotní maxima a nabídka snůšky. Minimální glycidové zásoby min. 6 - 10 kg, v tuto dobu v úle, jsou pak u kraňky samozřejmostí.

Z praxe je známá tendence matky plodovat vzhůru. Jednak tam jsou obyčejně umístěny zásoby jež jsou podnětem k plodování a dále jsou zde příznivé podmínky pro plod - teplo a vlhkost. Přehozením nástavků uvolníme matce další příznivé místo pro plodování. Velmi silná včelstva a dobré matky se však dokáží proplodovat i směrem dolů. Přehození nástavků na počátku jarní snůšky také znamená přemístění případně zbylých cukrových zásob na dno, kde zůstanou až do konce snůšky a nemohou znehodnotit med (výzkum Alborzi 71). Tříprostorové NN plodiště umožňuje snadnější rotaci nástavků kolem plodu. Je to také pozitivní a preventivní prostředek k zábraně rojení.

 K výstavbě dokonalých plástů z mezistěn využíváme zejména roje. V nástavkových způsobech včelaření, na rozdíl od zadováků, se mezistěny staví vždy ve snůšce přidáním nástavku s mezistěnami. Vzhledem k převážné tendenci matky plodovat vzhůru, stavíme je nejlépe nad plodištěm. Nezaplodované, panenské plásty, mokré od medu přidáváme až druhým rokem do plodiště včelstva nebo je využijeme pro tvorbu oddělků a smetenců. Nástavek s mezistěnami vybavíme takto : Na okraje nástavků dáme již vystavěné světlé souše a doprostřed plástové jádro, t. j. 1 - 2 vystavěné plásty, které mohou být panenské. Toto plástové jádro umožní okamžitý přechod matky do nástavku. Zbytek se doplní mezistěnami. Nástavky se soušemi a také mezistěnami si na jaře připravíme předem, abychom se při potřebě přidání nezdržovali.

 Produkčního nástavkového včelaře při korekčních, provozních manipulacích matka příliš nezajímá. Stačí mu pohled na stav plodu, což provede nahlédnutím do nástavku nebo povytažením středních plástů. V předjaří a až do květu třešní (konec 1. rozvojové fáze) pak jen pohled na česno při sběru pylu. Nedostatky řeší přidáním přezimovaných oddělků a později již nových oddělků s mladou matkou. Ani tehdy matku nehledá. Pouze po slunovratu se to děje přes noviny. Podobně postupuje i při nutném spojování včelstev. Včelstvo ví nejlépe, kterou matku si ponechat. K vyhledávání matky je mnohdy donucen při použití mřížky a chovu matek, ale i zde si pomáhá nakladenými vajíčky po čtyřech dnech (vložení mřížek mezi nástavky).

 Kdybychom srovnávali vliv provozní metody a vliv šlechtění matek na mednou produkci, vyšlo by určitě plus pro provozní metodu, jako když srovnáváme stanoviště ve špatném snůškovém území s kočovným včelařením, které stále nachází snůškové prameny. Měli bychom přirozeně předně zlepšovat snůškové podmínky a metodu včelaření. Při chovu matek jde o nashromažďování dobrých genetických vlastností, proto je odkázán na páření a nové kombinace k obdržení lepších potomků. Praktický včelař to provádí nákupem matek u chovatelských stanic a rozmnožovacích chovů. Matky F1 nebo inseminované k vlastnímu rozmnožování a vlastní výběr dále na výkon, plodnost, nerojivost, mírnost, nerozbíhavost a odolnost proti nemocím (čistící pud). Bodavých kříženek se zbavíme nejdříve a to i ve svém okolí. K tomu nám pomůže armáda trubců zakoupených a dále rozmnožených kraňských matek. Požadavek nástavkového úlu je zejména také plodnost (výkon kladení matky), která většinou souvisí i s medným výkonem. Inseminované matky mohou poskytnout mnoho zaručeně dobrého materiálu k chovu v rámci celé ZO ČSV, což má vliv na tzv. "zemskou včelu" v regionu či zemi.

 Vždy když nám včelstvo začne viset do podmetu. Přidání v době rozvoje se musí provést i za špatného počasí, neboť líhnutí včel pokračuje a mohlo by způsobit rojovou náladu. Přidávání dalších nástavků pro med provedeme vždy když je předchozí ze 2/3 naplněn a snůška pokračuje.. Většinou s e přidává již pod zavíčkovaný nástavek. Je-li plná snůška může se přidat i nad. Nástavky s mezistěnami přidáváme vždy ve snůšce a to nejlépe navečer.

 Každý zásah způsobí ve včelstvu novou podněcující situaci, která se může projevit jak pozitivně, tak i negativně. Každý úlový systém vyžaduje velkou zkušenost. Při nástavkové metodě by se ale nemělo :

·              Oddělovat plod od matky a zásoby od plodového hnízda (min. 6 kg),

·              v bezsnůškovém období mít nad plodem prázdné plásty,

·              oddělovat od sebe části plodového hnízda - nebezpečí zejména při záměně vyšších nástavků,

·              vkládat nástavky s mezistěnami mimo snůšku,

·              po skončení letní snůšky ponechávat panenské plásty v plodišti - jsou překážkou a matka je již nezaklade,

·              v červenci a později odebírat včelstvu plodové plásty - jsou pro včelstvo to nejcennější.

 Denně slyšíme jak stres ohrožuje naše zdraví a kvalitu života. Stres je psychické přetížení, které nesnáší organizmus beze škod. Včelstvo není vyjímkou. Všechno co včelstvo nutí k nadměrné aktivitě způsobuje také stres. Tak může také včelstvo poškodit nadměrná snůška. Každé nadměrné jednání na újmu plodování škodí. Náhlé změny počasí jsou známé zátěžové situace. Vytáčení medu, převrstvování plodu, zavěšování mezistěn, použití léčiv a nedostatek potravy mohou rušit přirozený imunní systém. Trvající horké počasí, provázené bezsnůškovostí, stresuje včelstvo zvláště zle. Protože každý včelařův zásah více nebo méně stresuje včelstvo, pomáhá malá dávka potravy k rychlé normalizaci. "Snůška vyléčí i hloupé nápady včelaře!"

Sběrací pud neboli motivaci ke sběru má kraňské včelstvo, podle Bretschka, asi v čase 4 týdnů do dosažení maxima populace. Po jeho dosažení sběrací motivace silně klesá. Včelstvo by se v tomto čase mělo dostat do snůšky. Při využívání časné snůšky silnými a dvoumatkovými včelstvy dochází k maximu mnohdy před letní (lesní) snůškou, která je pak nedostatečně využita. Abychom tomu zabránili, musíme včelstvo ke konci časné snůšky jakýmkoli způsobem zeslabit a donutit k novému plodování a posunutí maxima do letní snůšky. Rovněž výměna matky za matku nulového stáří vede k většímu využití lesní snůšky.

 Podle populačních křivek rozdělil Bretschko populační dynamiku kraňského včelstva na 2 rozvojové a 2 sestupné fáze. Střed, t. j. maximum populace je u nás kolem letního slunovratu. Do květu třešní je prvá rozvojová a asi po 15. srpnu druhá sestupná. V obou těchto fázích je včelstvo silně náchylné ke stresům a vyžaduje maximální klid.

Průměrný denní odchod včel během zimy je asi 30 včel za den. To je za zimu asi 3.000 včel ze včelstva, ale může to být i více. Silně zazimovaná včelstva snáší tuto ztrátu snadněji než slabá. Čím dříve včelstva na podzim přestanou s plodováním a čím později na konci zimy s ním započnou o to lépe včelstva startují v časném jaru. To také je v souladu s dnešním ošetřováním proti varroáze. Počasí včelař neovlivní, vše ostatní má v ruce.

Včely v zimním hroznu začínají s novým plodováním většinou v únoru, když denní teploty jsou asi nad +60C. Někdy dříve v lednu, někdy později teprve v březnu. To záleží na počasí, na síle včelstva, zásobách pylu uvnitř hroznu a na zdraví včel. Plodující včelstvo spotřebuje více zásob a ztratí také více včel. Při plusových teplotách tyto včely odlétají a nevrací se. Tak se včelstvo zmenší o 1/5 až 1/3. Včelstvo roste teprve tehdy když počet líhnoucích se včel je vyšší než úbytek. K vyrovnání zazimované síly dochází teprve až kolem květu třešní, t. j. konec 1. kritické vývojové fáze a takové jde přibližně do prvé snůšky.

Včelstvo se posadí stranou. Vytáhnout plásty z nástavků a sklepnout před česny sousedních včelstev. Plodové plásty bez včel přidat přes mřížku sousedním včelstvům, jednotlivě neb s nástavkem. Nasazený nástavek odstranit jakmile vyběhne plod, který jsme přemístili. Prázdné nástavky s plásty uložit.

                Pokud nemůžeme slabá včelstva již na podzim posílit, je lépe zimovat méně, ale spolehlivě!

Kraňská včela v delších snůškových přestávkách minimálně omezuje plodování. Proto krmení ve snůškových mezerách (jarní - letní snůška), pro udržení sběrací aktivity, hraje u této včely dominující roli. Musí mít také vždy dostatek zásob v plástech. Omezování plodování, ve 2. rozvojové fázi, má také vliv na velikost populačního maxima a tím na velikost včelstva k zimování. V tom je složitější, na rozdíl od včely italské, která ploduje až do vyčerpání zásob a může uhynout hladem i v létě. Pomalé krmení se provádí nejlépe cukrovou kaší (med : cukr krupice = 1 : 5) a pod. Odběr je tak malý, že zcela nestačí ani ke krmení plodu a nemůže se tato potrava dostat do medu. Jakmile nastane opět snůška, krmení se odebere. Krmí se na vnitřním víku, kapsovým (rámkovým) krmítkem nebo ve vysokém dně.

Včelstva rychle se vyvíjející, tzn. silně vyzimovaná, dostávají se také nejdříve do rojové nálady. Tu nejsnáze zjistíme tzv. kontrolou naklopením nástavku v měsících květen až červen. Nástavek ze zadní strany nadzvedneme, posuneme k sobě a ze spodu pomocí kouře prohlédneme. Jsou-li na spodních loučkách mateří misky, je to nezvratný důkaz počátku rojové nálady. Zde ještě může pomoci odčerpání. Jsou-li již misky zakladené a matečníky ve stavbě, může pomoci jedině radikální zásah k zamezení rojení.

 Úkolem včelaře je umožnit včelstvu vytvoření velkého maxima bez rojení. Předně je to selekce nerojivých linií, Dále pak dostatek prostoru ke kladení vajíček a stavba mezistěn. U předčasně silných včelstev pak odčerpávání plodu, včel a tvorba oddělků. Odběr plodových plástů můžeme provádět již v dubnu a tvořit tzv. sběrné oddělky pro časný chov matek, tzn. po jednom plástu s plodem z každého včelstva. Zeslabení je také možno provést záměnou silných včelstev za slabé neb částečně záměnou jejich medníkových nástavků.

Včelstvu, které již staví matečníky odčerpávání nepomůže. Jedinou jistou metodou je odebrání matky, s kterou utvoříme oddělek. Ve včelstvu pak ponecháme jen jeden matečník. Jiná metoda je vytvoření přeletáku. Včelstvo postavíme na jiné stanoviště a na původní dno a místo postavíme nový nástavek buď s oddělkem nebo jen s mezistěnami a 1 až 2 plodovými plásty s otevřeným plodem. Navrch se postaví nástavky s medem. Včely si pak z plodu vychovají novou matku. Původní včelstvo na novém stanovišti se odletem létavek radikálně zeslabí. To vše lze udělat také v jednom úle za použití mezidna.

Tento způsob předcházení rojení je znám v anglosaských zemích podle amerického včelaře tohoto jména. Vedle přemísťování včelstev je nejčastěji praktikovanou metodou. Mohli bychom jej také nazvat distancováním plodu od matky. Matka přijde na 1 až 2 nezavíčkované plodové plásty do nejspodnějšího nástavku. Zbytek prostoru bude vyplněn soušemi a mezistěnami. Na něj přijde mřížka a nástavek s medem či jinak bezplodými plásty. Zcela nahoru přijdou nástavky s plodem bez otevření oček. Po 10 dnech se prohlédnou plodové plásty a odstraní všechny matečníky. Za 21 dní bude zde všechen plod vylíhnut a může být sem donášen med.

                Mají-li výchozí včelstva již zavíčkované matečníky, musí se k zamezení rojení volit lépe přeleták.

Nevyrojené včelstvo dosahuje po letním slunovratu svoje populační maximum. Zvláště silná, kraňská včelstva mohou mít na konci června 50.000 a více včel. To jsou ale vyjímky. Většina včelstev je slabších. Maximální plodové hnízdo v květnu až červnu může být 40.000 buněk plodu. Od poloviny července jsou ve vývoji již zimní včely. V polovině srpna mívají včelstva ještě asi v průměru 20.000 plodových buněk. Od poloviny srpna (2. sestupná fáze) klesá výrazně plodování. V říjnu mívají včelstva zřídka průměrně více než 5.000 buněk zimních včel s nejdelší životností.

Dopoledne má přednost, protože eventuelně v předešlém dnu donesený nektar či medovice budou přes noc dostatečně zpracovány. Vytáčení medu se snažíme ukončit v čase alespoň slabé snůšky (červenec - lípa), aby se včely tolik nezajímaly o odebírané medné plásty. Během rojového a snůškového času je lépe provádět nutné zásahy naopak navečer, protože včelstvo se do rána uklidní a může opět vylétat za snůškou. Přeletáky k zábraně vyrojení provádíme nejlépe kolem poledne, aby létavky měly dost času k přelétnutí.

 Med z panenských, nezaplodovaných plástů je světlejší, chutnější a jednoznačně lepší než ze zaplodovaných, tmavých plástů. Obzvláště v době varroázy mohou plásty z plodiště být natolik poškozeny, že rezidua některých léčiv, při větší koncentraci přechází z vosku do medu. Souše panenských plástů nejsou napadány zavíječi, proto je lze lépe uchovávat do příští sezóny.

 Kdo musí vytáčet jarní řepkový med, musí pamatovat na to, že v plodišti musí zůstat široké medné věnce a také okrajové medné plásty, aby stačily včelstvu zásoby i na několik týdnů. Včelstva nesmějí z důvodu nedostatku potravy omezit či zastavit plodování. Každé omezení plodování, také v na snůšku chudém létě, působí negativně na zdravotní stav včelstva. Kdo šetří na potravě, šetří na nesprávném místě. Projeví se to také na síle včelstva k přezimování. Rovněž po konečném vytočení v červenci musí být včelstva ihned nakrmena. Pokud se jedná o medovicový med, snažíme se jej odebrat všechen i případně z plodiště, aby nebyl potravou včelstva v době kdy ještě nemůže vyletovat. Začátek krmení po vytočení ihned, ale maximálně do 3 dnů. Nyní jde o množství zimních včel.

Obsah vody v medu včelstva může kolísat plást od plástu. V okrajových plástech je med vlhčí než ve středních plástech. V ztluštělých plástech je rovněž med vlhčí než v normálně silných plástech. Med ve vyšších nástavcích je vlhčí než v nástavcích nad plodem. Problémy s obsahem vody jsou zejména u květových medů, protože již nektar má zpravidla více vody než medovice. Květový med by měl být, když ne zcela, tak alespoň ze 2/3 zavíčkován. Zde jsou problémy u vyšších plástů a slabších snůšek. Proto se i ve střední Evropě stále více používá k získávání medu nízkých plástů i z tohoto důvodu. Med při trhnutí plástem nesmí vystříknout. Nezralý vytočený květový med kvasí a hořkne.

V podletí začíná nový včelařský rok (včelí Silvestr). Má být vychováno maximální množství kvalitních, zimních včel. Silně napadená včelstva varroázou -přirozený denní spad 3 a více roztočů za den - musí být přeléčena po vytočení. K tomu je volně k dostání Formidol a na veterinární předpis Gabon. Maximum zimních včel bude zaplodováno v srpnu. Množství záleží na letním maximu populace, stavu zásob, prostoru a větrání úlu. Toto maximum se tvoří v měsících dubnu až červnu. V podletí již nemohou včelstva zesílit, ale mohou vlivem včelaře zeslábnout více než na polovinu. Důraz je kladen také na hygienu plástů a urovnání pylových plástů před nakrmením.

Oddělky, či mladá včelstva, ať již vytvořené z plodových plástů nebo smetených včel, případně rojů, nám vždy víceúčelově poslouží. Mimo vlastního zeslabování včelstev jako prevence rojové nálady, jsou vhodné k výchově mladých matek. Oddělky s mladými matkami jsou jakousi konzervací včel z doby přebytků pro nouzové stavy. Výměna matek a posilování včelstev na podzim i na jaře, náhrady při ztrátách včelstev nebo matek, navrácení sběrací motivace vyrojených včelstev, při přeletácích na oddělek a při dvoumatkovém způsobu získávání jarní snůšky. Je již také známo, že oddělky rozmělňují stav zamoření varroázou ve včelstvu.

V září a od září se líhnoucí včely se vyvíjejí jako zimní včely. Pokud včelař ihned po vytočení nakrmil, tyto včely již nic nedělají a zakládají si svůj tukobílkovinný polštářek v zadečku, jako zásobník bílkovin pro předjarní tvorbu krmné kašičky pro plod. Musí sedět na bezbalastní cukrové potravě, nesmí pečovat o žádný plod, med (cukr) spalovat pouze pro topení, protože nastávající toaletní přestávka bude trvat 3 - 4 měsíce.

Již od dob Farrara a také po posledním výzkumu "100 včelstev" v německém Hohenheimu víme, že je to na prvém místě síla včelstev. Hned na druhém místě je to množství a kvalita potravy dodaná včelstvům do poloviny srpna, výjimečně později. Minimální velikost včelstva pro zimování je 5.000 včel (asi 0,5 kg), ale pro jarní snůšku to musí být nejméně 20.000 včel a více. Proto musíme slabší včelstva posilovat před zazimováním oddělky nebo včelstva spojovat. Musí obsedat 2 vyšší nástavky, tři nízké nebo 1 vysoký nástavek spolu se zásobním nízkým nástavkem u Dadantových systémů. Zásob musí být u vícenástavkových včelstev kolem 20 kg.

Také v nástavkovém provozu, při použití mřížky, je některými včelaři praktikováno převěšování. Plodovému hnízdu by měla být ponechána celistvost uzavřeného tělesa, vzhledem k dodržení teploty potřebné k vývoji plodu, která musí být pokud možno konstantní a je vždy většinou vyšší než teplota v úle a teplota venkovní. Proto ji musí udržovat včely. Nižší teplota plodu vede k prodloužení vývoje, poškození nebo dokonce k úhynům plodu. Dle španělského výzkumu je také druhotnou příčinou zvápenatění plodu.

                Nebezpečná situace nastane, když bude plod rozdělen do všech nástavků a mezi plodové plásty budou zavěšeny mezistěny. Také v létě, po ukončení snůšky, může se nové převěšení plástů projevit negativně. Po polovině srpna chybí snaha rozšiřovat plodování. Světlé panenské plásty nesmí zůstat mezi plodovými plásty. V podletí zavěšený plást mezi plodové plásty nebude již zakladen.

Středoevropská zkušenost v izolovaných úlech zadem přístupných vyplývá ze zimování slabších včelstev, která pak dorostla do letní snůšky v červnu a červenci. Pro rychlejší jarní rozvoj a udržení tepla slabším včelstvům se tato zužovala na několik plástů. Vzhledem k izolaci stěn bylo včelstvo závislé pouze na vlastní výrobě tepla. Přírodní včelstvo toto nikdy neznalo. Vždy se muselo vyrovnat se stejným prostorem a stejným počtem plástů, kterých bylo maximálně 8, ale až 1 metr vysokých. Tendence byla plodovat vzhůru směrem k zásobám a lepším podmínkám, Přístup vzduchu býval většinou nahoře. Podobný stav je v nástavkovém úlu.

                Silnější včelstvo si může dovolit vždy více plodu. Nástavková včelstva se nezužují, ale je-li potřeba přehodí se ještě v zimě nástavek s plodem pod uteplené víko. Později se přehazováním nástavků a jejich přidáváním podporuje tendence včelstva plodovat vzhůru (viz. též polský výzkum - Včelařství 9/99, s. 196).

 Spotřeba potravy včelstvem je závislá na tom zda včelstvo neploduje či ploduje a jak moc. Pro plodující včelstvo spočítal Jebsen pro létavku 5,86 g medu na 1.000 včel za 24 hodin a pro úlové včely kojičky 14,9 g na 1.000 včel za 24 hodin. Spotřeba na konci května pro nástavkové včelstvo síly asi 60.000 včel a asi 30.000 plodových buněk(1/3 létavek a 2/3 úlových včel) je asi 500-700 g medu a 200-400 g pylu za den. Roční spotřeba včelstva je asi 80 kg glycidů a 30-40 kg pylu. Může to být značně méně, ale i značně více. Pro 1 g medu je potřebné 0,854 g kyslíku. Přitom bude vyloučeno 0,48 g vody a 1,172 g kysličníku uhličitého. Tím je také možno, podle vyloučeného CO2 , zjistit spotřebu medu (Erlangen). Pro 1.000 včel je kupř. v zimě pro teplotu 350C vyloučeno 30,5 g CO2 za 24 hodin a spotřeba 26,44 g krmiva. Vzniklá voda a CO2 musí být v zimě odvětrány. nižší zimní spotřeba o asi 1 kg zásob v izolovaných nástavcích, je způsobena pozdějším plodováním.

 V důsledku různé zaplodovanosti plástů jsou vytvořené oddělky mnohdy různě silné. Vyrovnání síly, či posílení oddělků je možno provést až po rozkladení mladé matky buď přimetením nebo přisypáním mladých včel, kupř. z plástů s medem při vytáčení. Další možnost je přidání zavíčkovaných plodových plástů ze včelstev k plodu oddělku. Další jinou variantou jsou přeletáky s oddělkem, resp. mezi oddělky. To lze velmi jednoduše provést záměnou silných a slabých oddělků. Přelétnuté létavky v brzké době zásobí slabší oddělek pylem, případně i nektarem a umožní mladé matce větší rozkladení. Velmi dobře to jde, vzhledem k hmotnosti, u nízkých nástavků.

Výzkumem Litevské zemědělské akademie (OVP 1/66, s. 10-12) bylo vneseno více světla do již dlouho používaného způsobu spojování včelstev "aniž bychom starou matku vychytávali". Hledání matky, zvláště ve vícenástavkových systémech, je sice možné (za použití více mateřích mřížek), ale vzhledem k pracnosti se v praxi nepoužívá. Oddělek či včelstvo se prostě položí přes noviny na včelstvo posilované, nebo kterému chceme vyměnit matku. Do letního slunovratu a při snůšce to jde i bez novin. Včelstvo potom samo rozhodne, kterou matku si ponechá. Dle jmenovaného výzkumu (Dr.Skirkiavitschus) je největší předpoklad, aby si včelstvo ponechalo tu přidanou mladší, když spojování provedeme ve snůšce nebo při krmení. Jinak tomu bývá naopak

                U dvomatkových včelstev, při jarním spojování, žijí obě matky nejméně do letního slunovratu a někdy ještě déle, pokud nezasáhne včelař. Nestejně staré matky se vzájemně tolerují. Opět tu hraje roli bezsnůškové období případně krmení v delších snůškových přestávkách.

"Včelí fyzik", jak byl ve střední Evropě nazýván Dr. Büdel, mluvil o mnohdy nesmyslném rušení včelstev. Jediný náraz ve včelíně, při lednové teplotě 8 - 90C, vzbudí, dle zkoušek, stoupnutí teploty ve včelstvu na 240C, která odezní teprve po 68 hodinách. Za jaký čas se tedy mohou podmínky v úlu opět normalizovat po každém včelařově zásahu, to je otázka k diskusi. Jedno je však jisté, snůška nebo pokrmení tuto normalizaci urychlují. Nutné zásahy ve snůšce provádíme až navečer, neboť omezují sběrací úsilí. Naše snaha musí být pracovat s co nejméně zásahy do včelstev. Je to prospěch včel i včelaře. Odstranit vše, co může včelstva rušit a zejména v zimě chodit kolem včel "po špičkách".

Tuto situaci zjistíme až na jaře. Včely ukládají pyl kolem plodového hnízda. Tedy tam kde plodují. Hodně pylu je v nástavkovém úlu uloženo pod plodovým hnízdem. Tyto prstence byly u přírodního včelstva překryty přibývajícími zásobami medu, tedy zakonzervovány. Včelař med včelstvům odebere a včelstvo začíná znovu odshora plnit buňky zásobami a návazně na ně plodovat. Mimo to včelař nástavky složeného plodiště přehazuje. Včely v případě potřeby přenesou i zavíčkované zásoby glycidů, ale pyl přemístit nemohou. Vše co zůstane ze zásob pylu pod zimním hroznem nezakonzervované, vlivem úlové vlhkosti plesniví a je pro včely toxickým nebezpečím. Včely na jaře při obsazování nižších nástavků tento pyl vykouší až na mezistěnu a vynesou ven. Na česně pak tyto špalíčky pylu vidíme. Je to známka, že se včelstvo rozšiřuje.

 V podstatě jsou dvě hlavní vlastnosti, které ovlivňují způsob včelaření. Je to obecně větší rojivost a spořivost ve snůškových přestávkách u kraňky. Pro zájmové včelaře je spořivost určitou předností, protože ostatní dvě včely mohou z nedostatku zásob uhynout i v létě. Ale v podstatě to znamená omezení plodování při vytváření velikosti maxima, což má vliv na velikost včelstva pro zazimování a tím také na výnos z jarní snůšky příštího roku. Po dosažení určitého genetického maxima, klesá u kraňky plodování a tím ochabuje motivace pro pozdější snůšku. Všechny tyto vlastnosti, včetně rojivosti, vyžadují zvláštní způsob vedení kraňských včelstev. Krmení ve snůškové přestávce, prevence rojení a vzniku předčasného maxima, jako odčerpávání a tvorba oddělků (odrojení), či jen distancování plodu nebo výměnu matky mezi snůškami. To vše s cílem udržení plodování (viz. též OVP 2/99, s. 16). Zábrana rojení je pak u všech včelstev stejná. Zdá se, že pro časnou snůšku je vhodnější kraňka a pro pozdnější obě další včely.

 Lidé dnes vyhledávají biopotraviny a tudíž i biomed. Člověk zavedl do způsobů včelaření mnoho praktik, které přírodní včelstvo neznalo. Mnoho těchto praktik způsobuje možnost výskytu škodlivých reziduí v potravině medu. Německé směrnice pro biomed vylučují z používání plastické hmoty (úly, rámky), recyklaci vosku (mezistěny), inseminaci a nepřirozené způsoby rozmnožování a chovu matek (oddělky a přelarvování). Chemoterapeutická léčiva jsou zakázána, proti varroáze pouze kyselina mravenčí, šťavelová nebo mléčná. Med označený kupř. BIOLAND je samozřejmě dražší. Provozy jsou kontrolovány. Přesto obsah reziduí v medu z obou způsobů včelaření je zatím stejný, pod hodnotou přípustnosti.